Převzato z časopisu AutoExpert 

Pozor na turbodmychadlo!

První provozuschopný automobilový vznětový motor vyvinul německý Daimler již v roce 1923 a jen o rok později se na berlínské výstavě IAA (Internationale Automobil Ausstellung) veřejnosti představily hned tři nákladní automobily se vznětovými motory: Benz, Daimler a MAN. V roce 1938 vyvinul jako první švýcarský Saurer vznětový motor přeplňovaný turbodmychadlem, tzv. „turbodiesel“, ale v sériové výrobě drží prvenství nákladní Volvo Titan (1954). Dnes je konstrukčním standardem u všech užitkových a celé řady osobních automobilů vznětový motor s přímým vstřikem, přeplňovaný turbodmychadlem s chlazením plnicího vzduchu TDI („Turbo Diesel Intercooler“). 
turbodmychadlo Za šedesát let vývoje dosáhlo turbo-dmychadlo konstrukční dokonalosti a potřebné provozní spolehlivosti. Toto malé a celkem jednoduché zařízení, skládající se z odstředivého dmychadla stlačujícího vzduch, poháněného radiální turbínou na výfukové plyny, je však vystaveno v provozních podmínkách spalovacího motoru velkému mechanickému a tepelnému namáhání. V provedeních a velikostech po-užívaných u nákladních a ostatních užitkových automobilů dosahují otáčky rotoru hodnot 100 000 min-1, přičemž v dmychadle se vzduch stlačením ohřívá o více než 100 oC a výfukové plyny roztáčející rotor turbíny dosahují teplot 700 oC i více. Navíc k tomu přistupují nečistoty (částice) ve výfukových plynech a působení vibrací. Kritickým místem turbodmychadla jsou proto jeho kluzná ložiska, mazaná olejem z mazací soustavy motoru. Jízda automobilem s přeplňovaným motorem TDI však vyžaduje i u zkušeného řidiče určitou opatrnost. Největší nebezpečí představuje zastavení motoru bezprostředně po jeho velkém zatížení, tj. po delší jízdě na „plný plyn“. U extrémně namáhaného turbodmychadla, např. při jízdě plně naložené soupravy do stoupání, snadno dojde k poškození kluzných ložisek a jejich těsnicích ucpávek po zastavení motoru při doběhu již nemazaného turbodmychadla z vysokých otáček do klidu. Při následném startu pak přes poškozená místa může dojít k nasávání mazacího oleje do plnicího systému motoru. V takovém případě motor ztrácí výkon a značně kouří a celé turbodmychadlo musí být vyměněno. Po neodborně provedené výměně hrozí další velké nebezpečí, tentokrát však již zničení celého motoru. Pokud se mazací olej, nasátý přes poškozené turbodmychadlo, zachytí ve větším množství (i několik litrů) v chladiči plnicího vzduchu (mezichladič = intercooler), po opravě se dostane s plnicím vzduchem do motoru, kde je spalován společně s naftou, a motor po určitou dobu nápadně kouří. V této fázi nesmí být motor „odlehčen“, např. vyřazením rychlostního stupně (neutrál), protože motor spalující nejen vstřikovanou naftu, ale i nasávaný olej se nekontrolovatelně rozběhne do vysokých otáček a dojde k jeho tzv. „přetočení“, které končí v lepším případě kolizí pístů s ventily a v horším případě destrukcí klikového mechanismu a bloku válců. Pokud řidič zareaguje rychle, má možnost motor zastavit jedině použitím motorové výfukové brzdy (pokud je), nebo i násilným zařazením rychlostního stupně s použitím spojky a brzd vozu. 
Zajímavé je, že ač je toto nebezpečí již dlouho známo výrobcům a provozovatelům velkých dráhových, lodních a průmyslových přeplňovaných vznětových motorů, žádný z výrobců motorů automobilových na ně neupozorňuje ani ve svých interních předpisech pro servisy. Parkoviště kamionů na vrcholech dlouhých stoupání by však mohla vyprávět. 
Tyto poznatky a zkuąenosti lze shrnout do několika dále uvedených praktických a jednoduchých zásad: 
-Před zastavením motoru, který byl delší dobu plně zatížen, nechat turbodmychadlo ochladit kratším chodem motoru v režimu běhu naprázdno.  
-Po výměně turbodmychadla s poškozenými ložisky zkontrolovat stav oleje v motoru, a pokud ho nápadně ubylo, demontovat a vyčistit mezichladič.  
-Nelze-li mezichladič vyčistit, pak ihned po spuštění motoru zařadit rychlostní stupeň a po dobu nápadné kouřivosti motoru pomalou jízdou s malým zatížením spálit nahromaděný olej.  
-Rozběhne-li se motor nekontrolovaně do vysokých otáček a nelze jej zastavit běžnými prostředky, použít co nejrychleji motorovou brzdu, případně jej zastavit přes spojku při zařazeném rychlostním stupni a zabrzděném vozidle.  

Ing. Branko REMEK, CSc., 
Strojní fakulta ČVUT, Praha